V pátek 20. 5. 2022 se žáci 7., 8. a 9. ročníku v doprovodu svých třídních učitelů Ing. Jeřábka, Mgr. Javorkové a Mgr. Zikmundové vydali po třech letech na tradiční návštěvu našeho hlavního města. Vedoucím zájezdu byl Mgr. Hanzal. Ten nejdříve plánoval obvyklý dvoudenní zájezd, nicméně vzhledem ke krizi vyvolané válkou na Ukrajině, kdy hoteliéři přednostně ubytovávají uprchlíky, byl nucen zvolit jednodenní návštěvu. Zájezdu se zúčastnilo celkem 40 osob, z toho 36 dětí a čtyři učitelé.
Skupina odjížděla z Třebíče z vlakového nádraží v 5:40, jak někdo naznal – „ve vražedný čas“. A aby bylo vstávání ještě vražednější a aby vedoucí nemusel zbytečně stresovat, vymyslel si, že každý účastník musí stát na nádraží už 10 minut před odjezdem. Měl k tomu vážný důvod – výluku, trať z Okříšek do Jihlavy totiž železničáři opravují. Vlak byl ale objednaný, takže cestování proběhlo v klidu, z Třebíče do Jihlavy zajistily České dráhy skupině dokonce vlastní autobus a z Havlíčkova Brodu ji přepravil RegioJet. Do Prahy na hlavní nádraží skupina dorazila krátce před půl desátou.
Pan učitel Hanzal naplánoval výlet jako procházku hlavním městem s pozastavením u těch nejdůležitějších a nejznámější míst naší stověžaté matičky. Nejdříve zamířila skupina k Národnímu muzeu a pomníčku Jana Palacha. Z vyhlídkové terasy muzea si mohli zájemci prohlédnout pražské druhé největší náměstí dlouhé 760 m. Druhým zastavením se stalo sousoší sv. Václava, zde také proběhlo první společné focení. Pak skupina zamířila k Františkánské zahradě, navštívila nejvyšší městský kostel Panny Marie Sněžné, založený Karlem IV., a odtud kroky výletníku zamířily k otáčivé Hlavě Franze Kafky. Zde měl také každý možnost se v klidu najíst, něco si koupit a posedět.
Po odpočinkové přestávce následovala procházka po Národní třídě k Národnímu divadlu na Divadelní náměstí. Po další společné fotografii skupina zašla k Tančícímu domu, kostelu sv. Václava a k pravoslavnému chrámu sv. Cyrila a Metoděje na Zderaze, kde ukončili dobrovolně svůj život stateční muži československého národa – rotmistři Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří provedli úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Při zpáteční cestě k Národnímu divadlu šla skupina po nábřeží s výhledy na Žofín, Vodárenskou věž a Galerii Mánes, až došla k mostu Legií. Při zvýšené opatrnosti všichni přešli rušnou křižovatku ke Slavii a pak uličkami Starého Města došla na Uhelný trh. Zde měli výletníci malý rozchod, aby se opět mohli občerstvit, vykonat své potřeby nebo si koupit něco na trhu. Následovala procházka kolem Tylova, dnes Stavovského divadla, ke Karolinu a přes Ovocný trh k Prašné bráně. Odtud zamířili Celetnou ulicí ke Staroměstskému orloji, bohužel ne všichni viděli jeho pověstné loutkové divadlo.
Než na Staroměstském náměstí dostali zájezdníci rozchod, vyslechli si krátké povídání o historii místa a o důležitých stavbách od chrámu sv. Mikuláše, sousoší Jana Husa, domu U Zvonu, kde se narodil Karel IV. a Týnského chrámu až po vlastní Staroměstskou radnici a její orloj. Za úkol dostali najít 27 bílých křížů jako upomínku na popravené stavovské pány, Pražský poledník a prohlédnout si každý musel i po sto letech obnovený Mariánský sloup stržený rozvášněným davem v roce 1918. Tehdejší lidé tuto barokní stavbu zničili proto, že ji spojovali s nenáviděnými Habsburky. Po hodinovém rozchodu se zájezdníci setkali znovu u orloje a tentokrát procesí svatých viděli všichni. Pro zajímavost ceny na „Staromáku“: pivo alko/nealko: 0,4 l za 70,- Kč, 100 g Pražské šunky = ořez grilovaného vepřového, za 100 Kč, WC 10 Kč, WC 10 Kč.
Od Staroměstského náměstí prošla skupina Královskou cestu k Staroměstské mostecké věži, kde se u nábřežního zábradlí opět skupinově fotila, pozadí jim tvořil Pražský hrad a Vltava.
Zodpovědnost za přechod jedné z největších atrakcí Prahy Karlova mostu svěřil učitel každému zvlášť, přičemž na druhé straně vytvořil s ostatními učiteli něco jako rybářskou síť a čekal na proplouvající „rybky“. Odchytili je všechny. Procházka Kampou k nábřeží a Werichově vile proběhla v klidu a v pohodlí. Zajímavostí této části procházky bylo jistě nalezení „kovových pásů“ umístěných v zemi, kam se během rozzlobené Vltavy připevňují protipovodňové zábrany a také cedulky s upomínkami na to, kam dosáhly vody rozvodněné řeky v letech 1890 či 2002. Krátké zastavení následovalo na mostku s pohledem na mlýnský náhon Čertovku, která tu vytváří romantické zákoutí zvané Pražské Benátky. Pod mostkem plaval bobr, vypadalo to, že si to zamířil k Velkopřevorskému mlýnu. Zvídavé oko mohlo spatřit i sochu vodníka Kabourka.
Cestou k Hradu skupina minula malostranský chrám sv. Mikuláše, místní morový sloup až vstoupila do známé Nerudovy ulice. Poutníky však víc než nějaká ulice zajímalo KFC. Ti zmožení dlouhou cestou a vedrem si sedli na obrubník do stínu a čekali na ty, co už vyjedli obsahy svých toren a ochotně čekali ve frontě na objednané jídlo. Po posílení těla si pak mnozí mohli posílit ducha pohledem na dům U Dvou slunců, kde se narodil spisovatel Jan Neruda, a pak už strmě stoupající ulicí musel každý chtě nechtě vystoupat na terasy před Hradem s úchvatným výhledem na naše hlavní město. Následovalo focení před vstupní bránou a strážemi, procházka největším obývaným hradem světa se zastávkami v katedrále sv. Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha a s nahlédnutím na Koňské schodiště vedoucí do Vladislavského sálu. A pak následoval sestup po zámeckých schodech ke stanici metra.
Zbytek cesty už probíhal vcelku v klidu až na věčné přepočítávání v podzemí a u hlavního pražského nádraží. Skupina zůstávala celistvá. Z Prahy odjížděla v 17:59, po dvou přesedáních dorazila do Třebíče kolem půl desáté, v deset si už každý jeden velebil doma a vykládal své zážitky rodičům či přátelům.
PS: . . . aneb: „Všude dobře, doma nejlépe!“
Mgr. Roman Hanzal, vedoucí zájezdu
Více fotografií ZDE.