Print this Stránka

Historie školy

Historie školy na Sádku

Rok 1945 je v historii světa, Evropy, ale i českého národa a jeho republiky zlomový. Skončila 2. světová válka, nejhorší zločin, jaký kdy člověk na člověku spáchal a jaký svět musel prožít. Se zločiny 2. světové války se vyrovnaly tzv. Norimberské procesy, Česká republika se s ní vypořádala kromě jiného Benešovými dekrety.

A právě tyto dekrety zasáhly i do života zámku Sádku. Jeho majitelé označení za Němce ( byť se vždy pokládali za Čechy) museli svůj majetek opustit. Osiřelý zámek se rázem stal cílem rabování. Aby obec Čáslavice, na jejímž katastru zámek stojí, tomuto plenění zabránila, rozhodla, po domluvě s okolními obcemi Kojetice, Loukovice, Rokytnice a Římov, využít prostory zámku k účelům vzdělávání dětí. Původně šlo o dočasné řešení. Obce, které se z prestiže nemohly dohodnout, kde by budoucí nová spádová škola pro druhý stupeň mohla stát ( každá ji chtěla mít „doma“), si zdejší zámeckou budovu pro účely školy vybraly z důvodu neutrality území, do každé obce je to ( pěšky) ze Sádku zhruba stejně daleko. Jenomže provizorium se stalo záležitostí skoro trvalou.

A tak byla v prostorách zámku oficiálně 1. října 1945 zřízena ÚJEZDNÍ MĚŠŤANSKÁ ŠKOLA V ČÁSLAVICÍCH-SÁDKU, přičemž zápis do školy proběhl už 3. září. Učit se začalo až 20. září poté, co prostory zámku byly přizpůsobeny výuce. Prvním ředitelem školy byl pan Jan Brinda. K přiděleným spádovým obcím školy patřily kromě Čáslavic, Římova, Rokytnice, Kojetic a Loukovic tehdy ještě samosprávné Vísky, Sádek a Bolíkovice. Počet žáků byl vysoký. Dříve děti z těchto obcí dojížděly do školy v Jaroměřicích, a to často velmi komplikovaně. I na Sádek byla zpočátku docházka do školy, zvláště za špatného počasí, obtížná, děti chodily pěšky, autobus začal žáky svážet k rozcestí až později. Učební pomůcky vesměs chyběly, zapůjčovaly je školy z Kojetic, Čáslavic, Římova, Rokytnice. Doplňovaly se postupně. Ale již první školní rok se žáci zúčastnili školního výletu. IV. ročník a JUK ( jednoroční učební kurz) zavítaly do jižních Čech, II. a III. ročník na Vranov, I. ročník na Sádku ještě chyběl, žáci do něj nastoupili až 1. září 1946. Proběhly také vzpomínkové akce na prezidenta Osvoboditele Tomáše Garigua Masaryka a oslavy narozenin prezidenta Budovatele Edvarda Beneše. Expoziturou sádecké školy byla nově zřízená měšťanská škola ve Výčapech.

1. srpna roku 1946, tedy záhy po svém zřízení, však škola pozbyla samostatnosti, protože se občané nemohli domluvit, které z přidělených obcí bude škola náležet. Stala se proto expoziturní pobočkou Střední školy v Okříškách. V dubnu 1947 se za účasti tehdejšího zemského školního inspektora Vítka a okresního inspektora Oskara Koloce jednalo o budoucím umístění měšťanské školy. Bezvýsledně.

Škola však postupně zdomácňovala.

Roku 1948 objednala školní rada do tří tříd lavice a tabule za 100.000 Kč. Další místnosti byly uvolněny pro výuku v pravém křídle zámku od 1. září 1949. zde byly zřízeny učebny pro chemii, fyziku, přírodopis a dílny. Do prvního ročníku se přihlásilo 51 dětí, vznikly I.A a I.B – dívky a chlapci. Od školního roku 1949/50 chodili na Sádek i žáci z Bolíkovic ( 1), Babic ( 1), Lesonic ( 1) a Starče ( 1).

Od školního roku 1950/1951 se slavil začátek školního roku na nádvoří zámku. Program se skládal z proslovu ředitele, básně „Těším se do školy!, sborové recitace, „Písně práce“ žákovského sboru a státní hymny. Podobný vzor se uplatňoval po celá další léta. V tomto školním roce žáci vydělali na brigádách 58.700 Kč. Dne 7. března 1951 byla založena na škole pionýrská organizace, PO vedl Jan Škrdla z Rokytnice. Také se konaly první závěrečné zkoušky. Ty vedení školy zahájilo 8. června, z 28 žáků 6 dětí prospělo s vyznamenáním. Zastupujícím ředitelem byl pan Jan Brinda.

1. listopadu 1951 se škola osamostatnila. 1. února 1952 se ředitelkou školy stala Marie Havlíčková. Ve školním roce 1951/52 měla škola již 8 tříd. Tento školní rok utržili žáci na bylinách 63.800 Kč. Do chodu školy zasáhla epidemie slintavky a kulhavky ve Výčapech. Na Sádek dočasně chodili žáci z Horního Újezdu a z Mikulovic. Nemoc se však rozšířila v říjnu i do Čáslavic, Římova, Rokytnice a Loukovic. Ze 168 žáků navštěvovalo školu zhruba 50 žáků, obce byly uzavřeny, žáci dostávali písemné úkoly. Protože však učební látka nebyla dobrána, učitelé přistoupili k zavedení 115 doučovacích hodin. Přesto o pololetí propadalo velké procento žáků. Na konci školního roku propadala už jen 1 % žáků.

Škola i nadále zdomácňovala. Pořizovaly se nové a nové pomůcky, postupně byl zaveden školní rozhlas, k výuce se používaly mikroskopy a cyklostyl. Pomůcky se z velké části hradily ze sběru šípků, léčivých bylin, kaštanů a z výdělku na brigádách – například sběru brambor, chmele, pletí řepy, žní, vysazování stromků, a to nejen v okolních obcích, ale i ve Státním statku v Horách. Ve školním roce žáci vydělali svou aktivitou 68.000 Kč. Učitelé se žáky nacvičovali akademie, tělocvičná i divadelní vystoupení. Kulturu měl během své působnosti na Sádku na starosti bývalý ředitel Jan Brinda.

Ve školním roce 1953/54 zasáhl do organizace škol nový školský zákon. 7. května 1953 vyšlo vládní nařízení o přeměně dosavadních škol národních, středních a gymnázií na nové typy všeobecně vzdělávacích škol osmiletých středních a jedenáctiletých středních. Učební osnovy zasáhly do výuky, učebnice přestaly vyhovovat, učební látku jednoho ročníku často obsahovaly tři učebnice (.podobná situace se opakovala v budoucnu několikrát, naposledy v polovině 90. let). I proto úroveň závěrečných zkoušek byla slabší. V tomto školním roce byla k sádecké škole přidělena škola v Kojeticích. Vznikla tak osmiletka s názvem Osmiletá střední škola v Sádku. V červnu se však národní škola v Kojeticích znovu osamostatnila, škola byla tedy znovu přejmenována na Osmiletou střední školu v Čáslavicích-Sádku. Škola měla osm tříd, zastupujícím ředitelem byl jmenován Michal Kramár, ten se stal později i vedoucím PO. Ve školním roce 1953/54 bylo založeno SRPŠ, byla také vyřešena doprava do školy. O jarních prázdninách panovaly velké mrazy, s nekvalitním topivem se místnosti nepodařilo vytopit nad 8 °C, žáci i učitelé značně trpěli chřipkami a revmatismem. Dovezený koks značně zatížil rozpočet, který byl z velké části hrazen sběrem léčivých bylin a z odpracovaných brigád.

Bývalý pan ředitel Brinda zemřel v září 1953, učitelé a žáci se zúčastnili jeho pohřbu.

Od roku 1954 se začalo žákům podávat o velké přestávce teplé mléko. Na zámku fungoval kroužek mladých mičurinů a recitační kroužek. Bylo zakoupeno tělocvičné nářadí – žíněnky, kůň, švédská bedna aj. Na brigádě v JZD Horní Újezd a JZD Rokytnice žáci odpracovali 22.602 hodin, celkem vydělali 15.572 Kč. Proběhly oslavy 10. výročí osvobození ČSR. 70 žáků se zúčastnilo nácviku na I. československou spartakiádu. Přímo do Prahy v roce 1955 pak odjela cvičit za ROH paní učitelka Marie Koupilová. Funkci vedoucího PO zastával Michal Kramár.

Ve školním roce 1955/56 vydělali žáci za 24.496 Kč. Byla samostatně zřízena učebna fyziky a její kabinet. Skupinovou vedoucí byla Marie Koupilová, během mateřské dovolené ji zastupoval František Štveráček. V PO bylo organizováno 67,5 % žáků. Kulturní akce probíhaly pod názvy „Zlatá brána“, „Děda Mráz“, „Svátek písní a tanců“ či „Závod míru“. Konala se oslava ke Dni československé armády. Na sportovních akcích se žáci umísťovali na pěkných místech i v rámci republiky ( např. 9. místo v „Závodě míru“ ve školním roce 1956/7).

1. září 1956 byla zavedena autobusová doprava pro žáky z okolních obcí ( kromě Kojetic). Žáci začali výuku po 7. hodině ranní a odjížděli po 15. hodině odpolední, škola tak vyšetřila jeden pracovní den. Školský úřad na návrh učitelského sboru a s ohledem na jízdní řád povolil výjimku ( v celé republice jedinou), kdy škola získala volnou sobotu. Bylo to v době, kdy se začaly počítat sudé a liché soboty. Zdejší škola měla tak dva unikáty. Byla to úplná střední škola bez nižších tříd národní školy ( 6. – 9. ročník) a měla již volné soboty, které ředitelka obhájila i před ministerskou inspekcí z Prahy. Tentýž školní rok byla zakoupena i nová kamna, která dostatečně vytopila vysoké místnosti. Zjistilo se, že velký počet dětí má ploché nohy, proto byly zavedeny dvě skupiny zdravotní tělesné výchovy. Obvodním lékařem pro žáky byl MUDr. Richard Kružík st.

V roce 1957 ( během prázdnin) škola spolu s Osvětovou a kulturní besedou v Kojeticích a v Čáslavicích uspořádala na nádvoří zámku divadelní hru Noc na Karlštejně, hlavní roli hrál filmový herec Ota Korbelář, cyperského krále sehrál brněnský herec Šlemr. Za tím účelem žáci a učitelé postavili pro sedící i stojící diváky odstupňované pódium, na který použili starý krov ze zrušené stodoly ve vsi. Pro téměř 70 účinkujících byla připravena večeře. Výtěžek činil 8.000 Kč, čistý zisk 3.500 Kč. Osvěta v Třebíči si vyžádala 1.200 Kč. Výdělek byl opět použit na učební pomůcky.

Od školního roku 1956/57 byly jako nový předmět zavedeny Práce v domácnosti a v bývalé Růžové zahradě hraběnky Chorynské Práce na pozemku a Dílny s výbavou za 3.500 Kč.

V lednu 1958 navštívili školu soudruzi Sedláček a Krkavec. Prohlásili, že budova je nevhodná pro výuku, byť ocenili stále se zkvalitňující výbavu učeben. Nová budova měla být v obvodu sádecké školy vystavěna do roku 1965. Do školy z okresního školského výboru neplynuly žádné peníze s poukazem na to, že jde o provizorium. Až v 70. letech, v souvislosti se zřizováním střediskových obcí a střediskových škol, bylo rozhodnuto o trvalém umístění školy na Sádku.

Ve školním roce 1958/59 nastoupil na Sádek pan učitel Jaroslav Beroun, který měl zásluhu na patronátní smlouvě s ZD Kojetice, která přidělila škole pozemek nad kojetickým koupalištěm o rozloze cca 1 ha. Žáci zde pěstovali zeleninu, léčivé byliny, oves, brambory, řepu, olše aj. Obtížné zalévání z potoka pod prudkým svahem zjednodušili páni učitelé Beroun a Jelínek pomocí stříkačky. I přes letní prázdniny se žáci na školním pozemku střídali a starali se o dobrou úrodu. V květinové zahradě na zámku bylo zřízeno pařeniště na pěstování zeleniny a květin ze semen. V osadě Sádek žáci vybudovali za přispění občanů autobusovou čekárnu o rozměrech 7 x 4,5 m. Žáci si za vedení učitelů, především učitele Havlíčka, sami opatřili kámen na základy, které také vykopali, a očistili cihly ze staré stodoly.

Žáci si dopisovali s dětmi ze Sovětského svazu, Bulharska a Polska. V Kojeticích byla zřízena při osvětové besedě hudební škola s výukou na klavír, housle a harmoniku, sádečtí žáci této možnosti také využívali.

Ve školním roce 1959/60 nastoupilo do šesti tříd ( VI. A, B, VII. A, B, VIII. A, B) celkem 149 žáků. Během nemoci ředitelky Havlíčkové vykonával funkci zastupujícího ředitele Květoslav Havlíček. Počet žáků přihlášených do náboženství klesl z 54 % na 38 % a během roku na 30 %. Projevila se tak státem podporovaná ateistická výchova dětí. Proběhly oslavy patnácti let od osvobození Československa. Na školní pozemek byl zaveden vodovod, elektrické vedení a pro nářadí a na sušení bylin byla postavena chata.

Školní rok 1960/61 přinesl žákům zdarma učebnice a nejzákladnější učební pomůcky. ČSSR se takto o své děti postarala jako první stát na světě. Žáci odpracovali 12.2231 brigádnický hodin, sesbírali 42.380 q brambor. Došlo znovu k reorganizaci škol, zdejší škola od tohoto školního roku nesla název Základní devítiletá škola v Čáslavicích-Sádku, začalo se s výukou v IX. ročníku. V listopadu vznikla na škole ZO KSČ, předsedou byl učitel Cyril Chňoupek. Pionýrská organizace se přihlásila k Pionýrské universitě, která v Třebíči organizovala výchovné koncerty, filmy a přednášky. Žáci navštěvovali rodný dům Bedřicha Václavka. O zdravotní stav dětí se nadále staral MUDr. Kružík, na zubní prohlídku začali žáci docházet do Kojetic. Tento školní rok zasáhla do chodu školy epidemie zarděnek. Při plavecké soutěži splnilo odznak „Plavec ČSSR“ 106 žáků. Vedoucím PO byl Pavel Pokorný.

Ve školním roce 1961/62 došlo k vybílení místností a očištění lavic. Do 7 tříd nastoupilo 185 žáků, které vyučovali 11 učitelů.  Pionýry vedl Karel Číhal. Po tragické události v jeho rodině se vedoucím PO stal Michal Kramár. Na žádost rodičů se začalo jednat o zřízení školní jídelny, za tím účelem byl zrušen byt školníka. Zima toho roku byla značně tuhá, pro nedostatek topiva bylo pololetí pro velkou nemocnost žáků prodlouženo o 14 dní. Pro volbu povolání byly dle směrnic ministerstva školství zřízeny na školách výběrové a rozmísťovací komise. Předsedou komise byl ředitel školy, členy třídní učitelé devátých tříd, výchovný poradce, zástupce SRPŠ, ROH a ONV. Tato komise na svých schůzích projednávala rozmístění všech žáků dle schopností a zájmů a dle potřeby státního plánu. Z kulturních a sportovních akcí se žáci zúčastnili akcí „100 jarních kilometrů“, „Lyžař ČSSR“, hokejová a fotbalová utkání, „Plavec ČSSR“, „Festivalový odznak“. Z kroužků pracovaly radioamatérský, modelářský a turistický. V PO už bylo organizováno 98 % žáků. Z léčivých bylin se strhaly sedmikrásky, hloh, hluchavky, trnky. Dne 1. června se na Sádku uskutečnil Den děti.

Ve školním roce 1962/63 nastoupil do sádeckých školních lavic dosud rekordní počet žáků – 199. Během roku pak tento počet ještě díky přistěhování vzrostl na 201. Pionýry vedla Vlastimila Toufarová. Vodítkem práce ve školství té doby se stal „Morální kodex budovatele komunismu“. Událostí roku se tehdy stalo vzlétnutí kosmonautů Bykovského a Těreškovové do kosmu. Z menší šatny vedle dílen byla zřízena strojovna s pásovou pilou. Stravování v zámecké budově začalo v lednu 1963, vedoucí kuchařkou byla jmenována paní Gabriela Chytková ze Sádku, druhou kuchařkou byla paní Krubová z Kojetic. Ještě v dubnu se ke stravování přihlásila i škola v Kojeticích, počet strávníků tak vzrostl na 150. Proto pomocnou kuchařku vykonávala školnice, paní Amalie Prodělalová. Vyučování začínalo v 7:20 hodin. Pracoval kroužek rybářský, radioamatérský, modelářský. Za vzornou práci byli odměněni ke Dni učitelů paní Toufarová, pan Havlíček a pan Beroun. PO uspořádala desetidenní pionýrské táboření v Trnavě.

Ve školním roce 1963/94 se začalo učit podle nových školských osnov. V sedmi třídách bylo umístěno 201 žák. Při volbě povolání se kladl důraz na získání žáků pro povolání horníka – tentokrát se přihlásili dva žáci. Na škole pracovaly kroužky rybářský, radioamatérský, recitační a pěvecký, pro něž byla vyčleněna středeční odpoledne. Plný úvazek pro učitele byl 24 hodin, pokud někdo z učitelů studoval, měl snížený úvazek na 22 hodin. Funkci vedoucí ČSM začala vykonávat Božena Krubová-Svobodová.

Ve školním roce 1946/65 zemřel jeden ze žáků, jeho spolužáci se zúčastnili smutečního obřadu. Bylo zakoupeno gramorádio. Opět probíhal nácvik spartakiády. V jídelně se stravovalo na 160 žáků. Na podlahu jídelny bylo položeno nové linoleum a byly zakoupeny pogumované ubrusy. Školní budova chátrala, z vodního rezervoáru na půdě prosakovala do spodního patra voda, omítka opadávala, veře byly zpuchřelé, v dílně rostla houba. Do elektrického vedení uhodil blesk. K 30. červnu odešla do Třebíče paní ředitelka Marie Havlíčková.

Školní rok 1965/66 zaznamenal dosud nejvyšší počet žáků na Sádku – 203. Novým ředitelem školy se stal ředitel z Vladislavi pan Cyril Chňoupek, který na Sádku od roku 1962/3 působil. Vedoucí PO byla Jitka Kabátová-Mandlová, funkci vedoucí svazáků již od školního roku 1963/64 zastávala Božena Krubová-Svobodová. V učitelském kolektivu převažovaly ženy. V tomto školním roce proběhly opravy vodovodu a instalace záchodů, které byly rozbité, zároveň byly na okna pořízeny nové mříže. Byl zazděn komín vedle sborovny, do sborovny a ředitelny bylo instalováno elektrické vedení, byly vymalovány dílny a jídelna, oplechovány dveře proti sborovně, pořízen stůl do sborovny za 7.000 Kč a nová kamna a roury do tříd. Zdí byl oddělen prostor mezi záchody a šatnami. V tehdejší VII. třídě, která spíš připomínala udírnu než učebnu, byl postaven nový komín. U vchodu byly zazděny dveře, aby nezamrzala voda a nepadal do školy sníh. Také za tehdejší chemií byl zazděn směrem ke kapli vchod, prostory školy tak byly uzavřeny.

Od školního roku 1966/67 vedla svazáky Naděžda Jonášová, vedoucí pionýrů zůstala Jitka Mandlová, Jarmila Kratinová tuto funkci převzala od školního roku 1968/69. Od podzimu 1966 se stal školníkem Rudolf Martenek.

Elektrická instalace vybudovaná ve školním roce 1967/68 stála 250 tisíc Kč a odpovídala předpisům.

Na konci školního roku 1968/69 odešla do důchodu vedoucí kuchařka Gabriela Chytková, její místo zastávala Anežka Krubová, druhou kuchařkou byla Aloisie Kravarová, pomocnou kuchařkou se stala Božena Procházková z Kojetic.

Ve školním roce 1969/70 byly zakoupeny nové stoly do jídelny, na příští rok byly objednány nové židle. Vedoucí PO byla Jarmila Kratinová, která řídila i jednotlivé družiny v obcích. V Loukovicích byla zrušena škola, paní učitelka Drahomíra Míková přešla na Sádek.

Ve školním roce 1971/72 v zimě navštívil v rámci branného cvičení školu vojáci z Náměště nad Oslavou. Přijeli nákladním autem, žákům ukázali kulomet, dýmovnici a polní kuchyni, předvedli práci v zamořeném prostoru. Pěvecký a recitační kroužek za vedení učitelky Míkové se účastnil veřejných vystoupení v okolních obcích. Pod vedením pana učitele Berouna začali žáci v zimních měsících navštěvovat plavecký bazén v Jihlavě. Funkci výchovného poradce začala vykonávat Drahomíra Míková.

Od školního roku 1972/73 se začal počet žáků snižovat natolik, že ubylo tříd i učitelů. Novou pionýrskou vedoucí se stala Zdeňka Macháčková.

Od školního roku 1974/75 se datuje soutěž „Co víš o Sovětském svazu“, dále soutěž „Za mír, za vlast, za socialismus“. Starší žákyně se zúčastnily cvičení spartakiády na Strahově.

Ve školním roce 1975/76 byla zřízena na škole „síň tradic“ s připomínkou významných rodáků a s výstavami prací žáků. Na škole pracovaly kroužky turistický, horácký, taneční a matematický.

Ve školním roce 1976/77 navštěvovalo Sádek pouze 108 dětí. Projevily se slabé ročníky 60. let. Na škole učilo 7 učitelů včetně ředitele. ( Po následujícím krátkém období vysoké porodnosti v 70 letech, kdy počet žáků ve škole dosáhl svého druhého vrcholu, dochází od 80. let znovu k poklesu počtu žáků až na 67 dětí ve školním roce 2004/5 ( projevila se nízká porodnost slabých ročníků 60. let).

Od školního roku 1977/78 se stal novým ředitelem Mgr. Oldřich Blecha. Zároveň se začalo s generální opravou objektu. Byly položeny nové podlahy ve třídách i na chodbách, bylo instalováno ústřední topení ( pamětníci jistě vzpomínají, jak si do té doby, coby žáci, topili v kamnech umístěných v každé z učeben), zaveden byl vodovod, byly vyměněny dveře. Na podzim 1980 byla položena nová střecha, byly zřízeny nové odborné učebny zeměpisu, chemie a výtvarné výchovy. Úpravy stály 1,5 miliónů korun. Škola byla postupně vybavována novými moderními pomůckami – diaprojektory, meotary, počítači, televizemi.

Od školního roku 1977/78 zastával funkci výchovného poradce Jana Mézlová. Z kroužků fungovaly recitační, pěvecký, sportovní, střelecký, pletařský. Funkci skupinového vedoucího PO SSM zastával učitel Večerek. Z akcí poplatných době se žáci účastnili tzv. „Svobodovy směny“ ( veřejně prospěšná činnost), návštěvy památníku v Babicích a v Čáslavicích, kde se v Kulturním domě Bedřicha Václavka slavnostně zahajoval nový školní rok.

Od školního roku 1978/79 dojížděly na Sádek i děti z Horního Újezda, od školního roku 1982/83 také děti z Bolíkovic. 24. dubna 1979 navštívily školu učnice z Mongolské lidové republiky. Od roku 1979 byly nově zavedeny přednášky o škodlivosti kouření. Žákům 9. ročníků byly slavnostně předávány občanské průkazy.

Na škole pracovaly v průběhu let střídavě kroužky Mladý čtenář, recitační ( recitačně-dramatický), pěvecký, střelecký ( který vedl pan Kramár, nějaký čas vykonával pan Kneslík), pletařský ( šití a pletení), modelářský ( vedli nepedagogové pan Šíma a pan Píša), fotografický, šachový, turistický (.jeden čas jej vedli manželé Fejtovi), sborový zpěv, loutkářský, rukodělný, přírodovědný, filmového diváka, aerobic, zdravotnický ( paní Svobodová, které pomáhala paní Venhodová), dopravní (.nepedagog pan Špaček), výpočetní techniky. Žáci se i nadále zúčastňovali tradičních divadelních zájezdů do Jihlavy a do Brna, exkurzí do Brna do Antroposu a do planetária, do Památníku Bible kralické, zámku v Náměšti nad Oslavou, Západomoravského muzea v Třebíči, Památníku Bedřicha Václavka, Muzea dělnického hnutí v Brně, do památníku v Babicích, muzea v Dolních Věstonicích, Muzea Knihy ve Žďáru nad Sázavou. Vyzkoušeli si dálkový pochod „krajem Ludvíka Svobody“, či fotografickou soutěž „Buduj vlast, posílíš mír“. Absolvovali různé závody, jako byly Sokolský závod branné zdatnosti, O partyzánský samopal, střelby ze vzduchovky, okresní přebory leteckých modelářů, atletické přebory, jízdy zručnosti na kole, výtvarné činnosti. Sbírali léčivé byliny. Vzhledem k době probíhaly různé pionýrské soutěže, žáci se nich umísťovali na předních místech jak v okrese, tak v kraji. Šlo o „Puškinův památník“, „O duhovou kuličku“, „O zemi, kde zítra již znamená včera“, „Mladý historik“, „Děti, pozor, červená!“, později „Pythagoriáda“, olympiády z některých předmětů. Žáci se také účastnili brigád – v obcích na úpravě návsí, při honech na zajíce, vysazovali stromky a sbírali byliny. Probíhaly také různé besedy – s příslušníky VB, se členy partyzánského odboje. Žáci se účastnili lyžařských výcviků v našich horách.

Od školního roku 1980/81 zastával funkci vedoucího PO SSM Bohuslav Horáček. Ve školním roce 1983/4 tuto funkci převzal Miloslav Vyskočil, ale již na jaře 1985 byl vystřídán Alenou Havranovou. V roce 1986 krátce vedla pionýrskou organizace Marie Čechová, od školního roku 1986/87 tuto funkci opět vykonával Miloslav Vyskočil.

Od školního roku 1982/83 se název školy změnil na Základní škola v Čáslavicích-Sádku.

Od roku 1984 začal vykonávat funkci školníka pan Miroslav Tabašek, později tuto funkci převzal Václav Martenek, od roku 1992/93 Petr Martenek.

15. března 1984 se žáci 6. tříd zúčastnili natáčení soutěžního pořadu brněnské televize „Kámen, nůžky, papír“, bohužel nepostoupili. Žáci 5. a 7. ročníků pod vedením paní Čechové rozeslali dopisy do SSSR a navázali kontakty se sovětskými dětmi.

V roce 1985 se škola opět zúčastnila nácviku spartakiády, žáci školu reprezentovali na Strahovském stadionu v Praze.

V roce 1986 byla provedena oprava zámeckého průjezdu.

Velice dobře si vedl divadelní, později loutkářský kroužek, pod vedením pana Miloslava Vyskočila a Marie Čechové. Škola navázala družební styky se ZŠ ve východoslovenských Koškovcích v okrese Humenné. Žáci a učitelé se běžně mezi sebou navštěvovali.

Od roku 1988/89 vystupovala škola jako ZŠ Sádek.

Školní rok 1989/90 poznamenaly velké společenské změny, zhroutil se dosavadní politický systém. I z toho důvodu ten rok byla zrušena klasifikace z občanské výchova a dějepisu, u předmětů společensko-vědního charakteru došlo ke značným změnám v, do té doby tendenčně zaměřené, učební náplni. V předmětech se především diskutovalo. V roce 1990 naši školu reprezentoval na krajské přehlídce „Dětské prachatické léto“ loutkářský soubor „Smítko“. 5.A reprezentovala školu na národní přehlídce v Mělníku s pásmem Jiřího Havla „Než zazvoní potřetí“, třída získala 3. místo. Žáci vítězili s výtvarnými pracemi. V této oblasti je vedl pan učitel Vyskočil. Jejich práce tehdy značně zvedly renomé naší školy v celé republice. Na jaře 1992 proběhly oslavy 500. výročí narození J. A. Komenského pod názvem Schola Ludus“, což byly zpěvy tance a znalostní kvízy o Janu Amosi Komenském. Školu navštívil Pepa Nos a zlínský archeolog Radim Vrla. Děti si o Vánocích začaly rozdávat vánoční poštu.

Od 1. září 1999 došlo ke sloučení I. stupně ZŠ Čáslavice s pracovišti v Čáslavicích a v Římově s II. stupněm ZŠ Sádek, který byl do té doby raritou v ČR. Vznikla tak jedna škola pod hlavičkou ZŠ Čáslavice – Sádek. Od 1. ledna 2000, na základě nařízení vlády, přešla naše škola, tak jako jiné, do právní subjektivity, to znamená, že začal fungovat samostatně a je financována zřizovatelem, tedy obcí Čáslavice ( škola na zámku stejně jako osada Sádek patří administrativně pod OÚ Čáslavice). Žáci, kteří tuto školu navštěvují, přitom stále dojíždí z Čáslavic, Horního Újezda, Kojetic, Loukovic, Rokytnice, Římova a Loukovic.

V této se žáci zapojili do mezinárodního projektu „Modré z nebe – Zajímá tě, co dýcháš?“ Své zkušenosti si vyměňovali se žáky z norského města Fresvik, s nimiž vedli korespondencí v angličtině. V projektu zpracovávali téma o kyselých deštích a ozónu, vybudovali si monitorovací stanici, měřili množství a kyselost dešťů, údaje posílali do pražského střediska. Ekologové ze 7. ročníku započali s budováním naučné stezky v blízkosti zámku. Probíhaly výtvarné soutěže – „Krásná jako kvítka“, „Střecha nad hlavou“, „Drogy a AIDS“, „Papírové království“, soutěže z historie. Škola se zaměřila na ekologickou výchovu. Proto také pravidelně začala navštěvovat středisko v Chaloupkách.

Žáci začali vydávat pod vedením paní učitelky Dohnalové časopis „Sádecký školáček“, který se později pod vedením paní učitelky Havlíkové přejmenoval na „Sádecký bubáček“ a za vedení pana učitele Hanzala „Sádecký rarášek“. Proběhla literární soutěž „Zvíře – můj kamarád. Divadelní kroužek převzala po svém příchodu paní učitelka Havlíková. Tradiční se stala návštěva výstavy zahrádkářských a ručních prací v Kojeticích.

Od školního roku 1995/96 byla znovu zavedena devítiletá školní docházka, došlo k tzv. „rozmělnění učiva“, to znamenalo, že učivo pro osm ročníků se roztáhlo do devíti let. Výuka zatěžovala především pedagogy, protože učivo pro daný ročník si museli vyhledávat ve více učebnicích, navíc staré učebnice se již nesměly dětem vydávat. Tato situace ovšem v dějinách poválečného školství neproběhla poprvé.

Učitelé pravidelně docházeli na další pedagogické vzdělávání, které zaštiťovalo CDVU v Třebíči-Borovině vedené bývalým sádeckým učitelem panem Vyskočilem. Na jaře roku 1997 se učitelé zapojili do řetězové stávky učitelů, aby projevili nesouhlas s postupem MŠMT a s nekoncepčností v oblasti řízení školství.

V září roku 2001 nastoupila do funkce ředitelky školy paní Mgr. Květoslava Dohnalová, která od školního roku 1996/7 působila na škole jako zástupce ředitele školy. Tuto funkci převzala po Mgr. Boženě Svobodové, od září 1998 také zastávala funkci výchovného poradce. Její místo zaujal pan Mgr. Petr Uher, zástupce ředitele pro I. stupeň vykonával Mgr. František Pejchal, statutárním zástupcem ředitelky školy byla Mgr. Dana Sýkorová. Ing. Marie Kružíková zastávala funkci preventisty pro mimoškolní činnost žáků.

V této době došlo k výměně lin ve třídách a na schodišti a zátěžového koberce ve společenské místnosti. Od září 2002 byl zaveden do počítačové učebny, která vznikala již v době působení Mgr. Oldřicha Blechy, bezplatný internet placený ze zdrojů ministerstva školství ( INDOŠ), k zavedení internetu do školy však došlo již za Mgr. Belchy. Sádecká ZŠ v té době měla také jako první na okrese své internetové stránky. V toce 2003 vedle počítačové učebny vznikla pro žáky čítárna. Počítačová učebnu a čítárnu měli žáci volně přístupnou za dozoru pedagoga.

Počet tříd se na II. stupni snížil na čtyři ( jedna třída v každém ročníku). Na počtu dětí ve škole (.ve školním roce 2004/5 to bylo 67 žáků na II. stupni) se podepsal nízký počet narozených dětí a také to, že část z tohoto mála navštěvovalo školy v Třebíči. Počet pedagogických pracovníku se na II. stupni také snížil, včetně ředitelky působilo na škole 6 pedagogů. Šlo o nejnižší stav od založení sádecké školy. Dalo by se říci, že škola měla „rodinný charakter“, pedagogové se díky nižšímu počtu žáků ve třídách mohli více věnovat svým svěřencům, všichni o všech věděli, všichni se znali, všichni si pomáhali. Činnost školy se však neomezila. Fungoval historický kroužek, kroužek angličtiny a sportovní, hra na flétnu, kroužek administrativy na PC, příprava žáků na přijímací zkoušky z matematiky a z českého jazyka, šachový kroužek a dramatický kroužek. Žáci se účastnili výtvarných soutěží, olympiád, Pythagoriády, Klokánka, fotbalových soutěží a jízd zručnosti na kole, kde se často umísťovali na předních místech. Žáci, pedagogové a jejich rodinní příšlušníci měli také možnost účastnit se divadelních zájezdů do Brna či Jihlavy, škola pořádala i tzv. Vánoční zájezdy. V rámci výuky škola organizovala exkurze do Náměště nad Oslavou a Kralic na Bibli kralickou, Třebíče do čistírny odpadních vod, do Židovské čtvrti a na výchovné pořady, do Kojetic do HEKUPLASTu a stavebnin, na Sádek na jatka apod. Na škole probíhaly další výchovné akce – předcházení šikaně, návštěva psychologa, malé divadelní přehlídky, zdravověda, keramická dílna, škola je zapojena do preventivního protidrogového programu atd.

Z akcí, které přímo nesouvisí s výukou, se tradičními stalo spaní na Sádku a od roku 2001 Vánoční dortování, tedy ukončení kalendářního roku soutěžením tříd, kdy ta vítězná vyhrála dort. Dort také získala nejlépe vánočně vyzdobená třída. Poslední předvánoční dopoledne trávili žáci a učitelé u stromečky, kdy si za melodií vánočních koled předávali dárky.

Od školního roku 2005/6 chyběla na Sádku po dlouhých letech VI. třída. Nahlásilo se do ní jen 6 dětí ze sedmi obcí, které spadají pod sádeckou školu. Pro tento nízký počet nebyla třída otevřena. Podobná situace však nastala už v 60. letech. Na Sádek byl přemístěn 4. a 5. ročník z Římova, což umožnilo lepší nakládání s přidělenými finančními prostředky, a také tak odpadlo komplikovaný zástup za nemocného římovského učitele.

Sádecká škola oslavila svých šedesát let žákovskou akademií dopoledne a taneční zábavou s občerstvením v červnu 2005.

Škola zámecké prostory opustila v červnu 2007 a přestěhovala se do zrekonstruované a přistavované budovy bývalého obecního úřadu v Čáslavicích.

 

Učitelé na Sádku v průběhu šedesáti let:

1945-49: Marie Zinkaislová z Třebíče, Marie Štěpničková-Kejnovská z Přibyslavic, Vladimír Skála z Třebíče, Cyril Chňoupek z Mastníka, Jan Brinda z Kout, Růžena Buličková z Čáslavic, msgre. Klement z Čáslavic, Anna Nečasová z Třebíče, Josef Kubíček z Okříšek, František Durda z Kojetic, kaplan Jan Bula z Rokytnice, Bohumil Benáček, Slavomír Kružík, Milada uhlířová ze Starče, Anežka Dokulilová ze Zašovic, Květoslav Havlíček, Marie Havlíčková, Božena Tepříková

1950-1959: Jan Brinda, Jaroslav Bulička, Květoslav Havlíček, Růžena Buličková, Marie Havlíčková, Olga Vejmelková, Jaroslav Novák, Michal Kramár, Vladimír Klíma, jiřina Konečná, H. Kallová, a. Kratochvíl, Žofie Durdová, Františka Večeřová, Jaroslava Dočekalová, Marie Koupilová, František Štveráček z Chlístova, Anna Nováková-Šindelková, František Soukup, Bohumíra Marecová z Mikulovic, Jaroslav Beroun, Josef Jelínek z okresu Ostrava-venkov, Cyril Chňoupek, Ivo Dunda, Ilona Kratochvílová

1960-1966: Marie Havlíčková, Květoslav Havlíček, Jaroslav Beroun, Michal Kramár, Ilona Kratochvílová, Josef jelínek, Cyril Chňoupek, František Jakubec, Karel Číhal, Marie Veškrnová, Pavel Pokorný, Josef Kružík z Nových Dvorů, Ladislav Hanzal, Olga Vejmelková, Vlastimila Toufarová z Třebíče, Mária Kuglerová z Babic, Božena Krubová

1966-1969: Cyril Chňoupek, Michal Kramár, Jaroslav Beroun, Marie Veškrnová, Olga Vejmelková, Božena Sbobodová-Krubová, Jitka Kabátková-Mandlová, Marie Mládková, Oldřich Blecha, Bohumil Zelený, Eva Divišová-Chalupová, Jarmila Kratinová, Marie Šumberová, Kovářová, Jiřina Lněničková

1969-1977: Cyril Chňoupek, Michal Kramár, Jaroslav Beroun, Olga Vejmelková, Bořena Svobodová, Jiřina Lněničková, Jarmila Kratinová, Blanka Šebová, Jaroslav Čtveráček z Jaroměřic nad Rokytnou, Drahomíra Míková, Ludmila Šteflová, Jana Mézlová, Jiřina Pecková z Moravce v okrese Žďár nad Sázavou, Milena Říhová-Novotná, Klára Salaquardová, Ludmila Kosová, Ludmila Fiegrová ( důchodkyně, zástup za MD), Jaroslav Večerek, Ivo Dunda ( úvazek jen 5 hodin), Stohandlová

1977-1989: Michal Kramár, Jaroslav Beroun, Božena Svobodová, Oldřich Blecha, Jaroslav Večerek, Jana Mézlová, Bohuslav Horáček, Petr Uher, Helena Skolková, Jiřina Moravcová ( jen krátce), Jiřina Jírová, Karel Makovička, Jarmila Kačírková ( tragicky zemřela během školního roku), Miloslav vyskočil, Michal Scigiel, Marcela Dohnalová, Ludmila Šilhavá ( důchodce), Alena Havranová, Šárka Mazourková, Marie Čechová, Ludmila Štanclová, Jaroslav Pernica (.důchodce), od roku 1987/8 sbor postupně doplňovali Radek Blažek ( krátce), Dana Sýkorová, Renata Paulasová, Lenka Jirků, Marie Kružíková, Šárka Kotačková

1989-1992: Oldřich Blecha, Jana Mézlová, Božena Svobodová, Petr Uher, Marie Čechová, Miloslav Dočekal, Dana Sýkorová, Lenka Jirků, Miloslav Vyskočil, Renata Paulasová, Šárka Kotačková, Marcela Kratochvílová, Jan Nešpor, Marie Kružíková

1992-1995: Oldřich Blecha, Jana Mézlová, Božena Svobodová, Petr Uher, Dana Sýkorová, Lenka Jirků, Miloš vyskočil, Květoslava Dohnalová, Marie Kružíková, Vladimíra Nahodilová ( krátce), Jaroslav Beroun ( zástup), Eliška Šeráková, Hana Nováková ( 1. pololetí), Michaela Hercová ( krátce), Lenka Havlíková ( od dubna 1995)

1995-2000: Oldřich Blecha, Jana Mézlová, Božena Svobodová, Petr Uher, Dana Sýkorová, Lenka Straková-Jirků, Marie Kružíková, Květoslava Dohnalová, Lenka Havlíková, Roman Hanzal, Eliška Šeráková a Jaroslav Berou ( oba jako zastupující učitelé), Martina Chaloupková, Pavel Svoboda

2000-2007: Květoslava Dohnalová, Petr Uher, Dana Sýkorová, Marie Kružíková, Roman Hanzal, Miroslava Zikmundová, Jaroslava Karbašová, Božena Svobodová ( zastupující), Ludmila Andrýsková ( zastupující), Iveta Slouková, Aleš Chaloupka ( 4. a 5. ročník I. stupně, který byl přesunut z Římova)

poznámka: červeně jsou zvýrazněni ředitelé školy

 

Ředitelé na Sádku:

Jan Brinda                          1. říjen 1945 – 31. 7. 1946, v době od 1. 8. 1946 do 31. 10. 1951 zástupcem ředitele, škola byla expoziturní pobočkou Střední školy v Okříškách

Marie Havlíčková                1. listopad 1951 – 30. červen 1965

Cyril Chňoupek                  1. červenec 1965 – 31. červenec 1977

Oldřich Blecha                   1. srpen 1977 – 31. červenec 2000

Květoslava Dohnalová     1. srpen 2000 – 31. červenec 2007, ve funkci ředitelky pokračovala do 31. července 2009 v Čáslavicích, kam byla škola přesunuta

Permanent link to this article: http://www.zscaslavice.cz/historie-skoly/