Na výlet do Lipnice nad Sázavou se odjíždělo objednaným autobusem v 6:45 z Čáslavic. V Lipnici jsme byli kolem deváté hodiny. Když jsme vystoupili z autobusu, tak nastala čas pro svačinu před „únikovkou“, která se nazývá Ztracená duše. Jedná se o venkovní únikovou hru, jejíž trasa měří zhruba 3,5 km.
Přesunuli jsme se k prvnímu záchytnému bodu, přičemž už v tomto okamžiku jsme netušili, co nás vůbec čeká. Dle instrukcí jsme poslali SMS, že jsme právě započali hru. Na mapě, kterou nám autorky únikové hry poslaly, jsme viděli 11 důležitých bodů. Jako první se vydal pátý ročník, po jisté časové pauze vyrazili čtvrťáci a po další prodlevě šli jako poslední třeťáci. Každá skupinka měla batůžek s instrukcemi – v obálkách se nacházely nejen úkoly, ale také nápovědy. Bohužel velmi brzy vyšlo najevo, že bude jistější, když paní učitelky budou hlídat trasu dle odkazu, který byl poslán, jinak bychom se do cíle asi tak snadno nedostali. Při plnění úkolů jsme narazili na nesrovnalosti, které musí každého člověka tak trochu poplést. Když jsme dorazili do prvního lomu (po cestě jsme objevily tři), mohli se zájemci o koupání vydat do nádherně čisté, avšak studené vody. Kdo nechtěl, mohl si alespoň osvěžit. Poté se pokračovalo lesní cestou, na které jsme objevili dva skalní útvary – ústa a ucho. Na konci lesa bylo otevřeno občerstvení, kde si děti vychutnaly chlazenou malinovku, koupili si něco sladkého, nebo nějaký suvenýr pro rodinu. Odměna, která na děti čekala v batůžku, byla velmi skromná (na jednu třídu připadalo 1 lízátko, 1x balení Lipo, ten nejmenší balíček gumových medvídků), a proto přišlo občerstvení určitě vhod.
Po krátkém odpočinku jsme se vydali na hrad. Počasí nám opravdu přálo, bylo neuvěřitelné teplo, téměř se nehnul vzduch, a tak nás výstup do prostor hradu stál několik okamžiků, kdy jsme zastavovali, museli jsme se napít a jít opravdu pomalým tempem. Odměnou nám poté byla netradiční prohlídka hradu. V úvodu nám pár základních informací přednesl kastelán, ale potom už jsme mohli každý kout a všechny části procházet sami. Volná putování po hradu v gotickém stylu, výhled z rozhledny, krásná malá kaple se zazděnou nevěrnicí, sklepení, studna, hradní muzeum, stůl, kde psal Jaroslav Hašek svého Švejka … to vše nabídla základní trasa prohlídky. Po tomto neopakovatelném zážitku se dětem dostalo malého osvěžení od pana kastelána, jenž vzal hadici a vytvořil takovou vodní mlhu, což mělo samozřejmě velký úspěch.
Nastal poslední přesun k autobusu, který na nás čekal na opravdu bezvadném místě, kde stál stánek, v němž se prodávala točená zmrzlina, pití, atd. Kdo by neodolal, že. Hodinky už ukazovaly po patnácté hodině, a tak jsme se vydali zpět. Do Čáslavic jsme dorazili zhruba v 16. 30 hodin. Zde nás už netrpělivě vyhlíželi rodiče.
Jednodenní školní výlet měl za cíl zvládnout únikovou hru a zejména příjemně zakončit další společný rok jednotlivých tříd. Rozhodně se ještě více stmelil kolektiv daných tříd a posílily se vazby žáků mezi všemi třemi ročníky. Děti byly po celou dobu aktivní a z jejich tváří se snadno dalo vyčíst jejich dobré naladění i radost z výletu. Akce proběhla ve velmi přátelské atmosféře.
Mgr. Eva Plocková
